Přísně tajné! - Před koncem světa...
V r. 2012 se mluvilo o tom, že má přijít konec světa... nic se nestalo, ale prý začala další etapa... lidi toho napovídají, teorií je spousta... Blíží se však rok 6000 od stvoření Nebe a Země. Nevěříš tomu? Můžeš si to klidně přepočítat. I tak může konec tohoto života přijít brzy nebo za dlouho, třeba zítra nebo pozítří může být pozdě na rozmýšlení...
V každém případě před tím pravým koncem světa má být na světě spousta falešných proroků a různých klamů, kterým budou skoro všichni věřit - již dnes je na světě mnoho podvodů, kterým leckdo věří - proto je potřeba aspoň něco málo vědět předem, protože konec má přijít nečekaně. V době kovidové plándémie také mohl přijít, ale ještě se nenaplnil čas. Ti, co již nežijí, se již na ten konec a vzkříšení nemohou připravovat. Co je tedy podstatné? Kniha Zjevení obsahuje mnoho událostí, které byly ukázány Janovi, že se měly stát. Mezi nimi jsou následující.


Zjevení Janovo 13

1 I viděl jsem šelmu vystupující z moře, kteráž měla sedm hlav a deset rohů. A na rozích jejích deset korun, a na hlavách jejích jméno rouhání.
2 Byla pak šelma ta, kterouž jsem viděl, podobná pardovi, a nohy její jako nedvědí, a ústa její jako ústa lvová. I dal jí drak sílu svou, a trůn svůj, a moc velikou.
3 A viděl jsem, ano jedna z hlav jejích jako zbitá byla až na smrt, ale rána její smrtelná uzdravena jest. Tedy divivši se všecka země, šla za tou šelmou.
4 A klaněli se drakovi, kterýž dal moc šelmě; a klaněli se šelmě, řkouce: Kdo jest podobný té šelmě? Kdo bude moci bojovati s ní?
5 I dána jsou jí ústa mluvící veliké věci a rouhání, a dána jí moc vládnouti za čtyřidceti a dva měsíce.
6 Protož otevřela ústa svá k rouhání se Bohu, aby se rouhala jménu jeho, i stánku jeho, i těm, kteříž přebývají na nebi.
7 Dáno jí i bojovati s svatými a přemáhati je; a dána jí moc nad všelikým pokolením, nad rozličným jazykem, i nad národem.
8 Protož klaněti se jí budou všickni, kteříž přebývají na zemi, jichžto jména nejsou napsaná v knihách života Beránka, toho zabitého od počátku světa.
9 Má-li kdo uši, slyš.
10 Jestliže kdo do vězení povede, do vězení půjde; zabije-li kdo mečem, musí mečem zabit býti. Zdeť jest trpělivost a víra svatých.

11 Potom viděl jsem jinou šelmu vystupující z země, a měla dva rohy, podobné rohům Beránkovým, ale mluvila jako drak.
12 Kterážto všecku moc první šelmy provozuje před tváří její; a působí to, že země i ti, kteříž přebývají na ní, klanějí se šelmě té první, jejížto rána smrtelná uzdravena byla.
13 A činí divy veliké, takže i ohni rozkazuje sstupovati s nebe na zem před obličejem mnohých lidí.
14 A svodí ty, jenž přebývají na zemi, těmi divy, kteréžto dáno jí činiti před obličejem šelmy, říkající obyvatelům země, aby udělali obraz šelmě, kteráž měla ránu od meče, a ožila zase.
15 I dáno jí, aby dáti mohla ducha tomu obrazu šelmy, aby i mluvil obraz šelmy, a aby to způsobila, kteřížkoli neklaněli by se obrazu šelmy, aby byli zmordováni.
16 A rozkazuje všechněm, malým i velikým, bohatým i chudým, svobodným i v službu podrobeným, aby měli znamení na pravé ruce své, aneb na čelích svých,
17 A aby žádný nemohl kupovati ani prodávati, než ten, kdož má znamení aneb jméno té šelmy, anebo počet jména jejího.
18 Tuť jest moudrost. Kdo má rozum, sečtiž počet šelmy. Nebo jest počet člověka, a jestiť počet ten

  šest set šedesáte a šest.


Zjevení Janovo 14

1 Tedy pohleděl jsem, a aj, Beránek stál na hoře Sion, a s ním sto čtyřidceti a čtyři tisíců majících jméno Otce jeho napsané na čelích svých.
2 A slyšel jsem hlas s nebe, jako hlas vod mnohých, a jako hlas hromu velikého. A hlas slyšel jsem, jako těch, kteříž hrají na harfy své.
3 A zpívali jakožto píseň novou, před trůnem, a před čtyřmi zvířaty, a před starci, a žádný nemohl se naučiti té písni, jediné těch sto čtyřidceti a čtyři tisíce, kteříž jsou koupeni z země.
4 Totoť jsou ti, kteříž s ženami nejsou poskvrněni; nebo panicové jsou. Tiť jsou, jenž následují Beránka, kamž by koli šel; tiť jsou koupeni ze všech lidí, prvotiny Bohu a Beránkovi.
5 A v ústech jejich není nalezena lest; neboť jsou bez úhony před trůnem Božím.

6 I viděl jsem jiného anděla letícího po prostředku nebe, majícího evangelium věčné, aby je zvěstoval těm, jenž bydlí na zemi, a všelikému národu, i pokolení, i jazyku, i lidu,
7 Řkoucího velikým hlasem: Bojte se Boha, a vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho; a klanějte se tomu, kterýž učinil nebe i zemi i moře i studnice vod.

8 A jiný anděl letěl za ním, řka: Padl, padl Babylon, město to veliké, nebo vínem hněvu smilství svého napájelo všecky národy.

9 A třetí anděl letěl za nimi, pravě velikým hlasem: Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na čelo své aneb na ruku svou,
10 I tenť také bude píti víno hněvu Božího, víno, pravím, kteréž jest vlito do kalichu hněvu jeho; a trápen bude ohněm a sirou před obličejem andělů svatých a před obličejem Beránka.
11 A dým muk jejich vstoupíť na věky věků, a nebudouť míti odpočinutí dnem i nocí ti, kteříž se klanějí šelmě a obrazu jejímu, a jestliže kdo přijme znamení jména jejího.

12 Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy.
13 I slyšel jsem hlas s nebe, řkoucí ke mně: Piš: Blahoslavení jsou od této chvíle mrtví, kteříž v Pánu umírají. Duch zajisté dí jim, aby odpočinuli od prací svých, nebo skutkové jejich následují jich.

14 I pohleděl jsem, a aj, oblak bělostkvoucí, a na tom oblaku seděl podobný Synu člověka, maje na hlavě své korunu zlatou a v ruce své srp ostrý.
15 A jiný anděl vyšel z chrámu, volaje hlasem velikým na toho, kterýž seděl na oblaku: Pusť srp svůj a žni; nebť jest přišla tobě hodina žni, nebo již dozrala žeň země.
16 I spustil ten, kterýž seděl na oblaku, srp svůj na zem, a požata jest země.
17 A jiný anděl vyšel z chrámu toho, kterýž jest na nebi, maje i on srp ostrý.
18 Opět vyšel jiný anděl z oltáře, kterýž měl moc nad ohněm, a volal křikem velikým na toho, jenž měl srp ostrý, řka: Pusť srp svůj ostrý, a zbeř hrozny vinice zemské; neboť jsou uzrali hroznové její.
19 I spustil anděl srp svůj na zemi, a sebral vinici země, a vmetal hrozny do jezera velikého hněvu Božího.
20 I tlačeno jest jezero před městem, a vyšla krev z jezera až do udidl koňům za tisíc a za šest set honů.

 


Tedy se budou všichni klanět té druhé šelmě a jejímu obrazu (soše, symbolu...), a kdo ne, nebude moct nakupovat ani prodávat. Takové omezení jsme nedávno zažili, ale pouze pokud někdo neměl na sobě roušku. Příští podvody a utlačování lidí však budou drsnější, a zároveň rafinovanější. Např. digitalizace všeho, spolu s robotizací, nejnovějšími technologiemi atd., dává lidem mnoho možností, ale také velký prostor ke zneužití a různému omezování ještě zbývajících práv kohokoliv. Již nyní se po řadu let sbírají data o každém člověku na světě... již nyní jsou také v některých zemích práva lidí omezována podle toho, jak kdo projevuje sympatie k jejich režimu...

Tento celosvětový podvod bude spravedlivě potrestán Tím, kdo vytvořil Nebe, Zemi, Moře i prameny vod. O tom více např. zde:


Zjevení Janovo 16

1 I slyšel jsem hlas veliký z chrámu, řkoucí sedmi andělům: Jděte, vylijte sedm koflíků hněvu Božího na zemi.
2 I šel první anděl a vylil koflík svůj na zemi, i vyvrhli se vředové škodliví a zlí na lidech, majících znamení šelmy, a na těch, kteříž se klaněli obrazu jejímu.
3 Za tím druhý anděl vylil koflík svůj na moře, a učiněno jest jako krev umrlého, a všeliká duše živá v moři umřela.
4 Potom třetí anděl vylil koflík svůj na řeky a na studnice vod, i obráceny jsou v krev.
5 I slyšel jsem anděla vod, řkoucího: Spravedlivý jsi, Pane, Kterýž jsi, a Kterýž jsi byl, a Svatý, žes to usoudil.
6 Neboť jsou krev svatých a proroků vylévali, i dal jsi jim krev píti; hodniť jsou zajisté toho.
7 I slyšel jsem jiného anděla od oltáře, kterýž řekl: Jistě, Pane Bože všemohoucí, praví jsou a spravedliví soudové tvoji.
8 Potom čtvrtý anděl vylil koflík svůj na slunce, i dáno jest jemu trápiti lidi ohněm.
9 I pálili se lidé horkem velikým, a rouhali se jménu Boha toho, kterýž má moc nad těmito ranami, avšak nečinili pokání, aby vzdali slávu jemu.
10 Tedy pátý anděl vylil koflík svůj na stolici té šelmy, i učiněno jest království její tmavé, i kousali lidé jazyky své pro bolest.
11 A rouhali se Bohu nebeskému pro bolesti své a pro vředy své, avšak nečinili pokání z skutků svých.
12 Šestý pak anděl vylil koflík svůj na tu velikou řeku Eufrates, i vyschla voda její, aby připravena byla cesta králům od východu slunce.
13 A viděl jsem, ano z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného proroka vyšli tři duchové nečistí, podobní žabám.
14 Nebo jsouť duchové ďábelští, ješto činí divy a chodí mezi krále zemské a všeho světa, aby je shromáždili k boji, k tomu velikému dni Boha všemohoucího.
15 Aj, přicházímť jako zloděj. Blahoslavený, kdož bdí a ostříhá roucha svého, aby nah nechodil, aby neviděli hanby jeho.
16 I shromáždil je na místo, kteréž slove Židovsky Armageddon.
17 Tedy sedmý anděl vylil koflík svůj na povětří, i vyšel hlas veliký z chrámu nebeského, od trůnu, řkoucí: Stalo se.
18 I stali se zvukové a hromobití a blýskání, i země třesení stalo se veliké, jakéhož nikdy nebylo, jakž jsou lidé na zemi, totiž země třesení tak velikého.
19 I roztrhlo se to veliké město na tři strany, a města národů padla. A Babylon veliký přišel na pamět před obličejem Božím, aby dal jemu kalich vína prchlivosti hněvu svého.
20 A všickni ostrovové pominuli, a hory nejsou nalezeny.
21 A kroupy veliké jako centnéřové pršely s nebe na lidi. I rouhali se Bohu lidé pro ránu těch krup; nebo velmi veliká byla ta rána.

 


Proto nám dal Nejvyšší tyto informace předem, abychom se nenechali svést. Pro nás všechny lidi na světě je důležité toto výše uvedené:

           12 Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy.

Tedy se jedná o to, čemu a komu věříme, nikoliv o to, kam se řadíme. Ještě zbývá poslední čas osobně přijmout Boží Milost a objevit Boží Záchranu před spravedlivým konečným Soudem, kdy všichni dostanou odplatu podle svých skutků. Někteří už pochopili, některým to ještě dojde, ale není dobré otálet, tak jako třeba Lót před vyvedením ze Sodomy (dodnes tam jsou ještě k nalezení sirné koule z doby zničení).

Přikázání a všecky důležité informace najdeme v Písmu, mezi lidmi je pak spousta domněnek, které nám všem hrozí, že nás svedou, abychom se neřídili pravým Slovem Nejmoudřejšího.

Desatero bylo dáno Izraelcům na Sínaji, když je Mojžíš měl vést z Egypta do zaslíbené země. Mojžíš je dostal na kamenných deskách spolu s věčným nebeským Zákonem a dalšími nařízeními. Věrným bylo zaslíbeno, že budou mít šťastný život. Také před nimi Vládce Nebe a Země učinil mnoho zázraků - např. je provedl Rudým mořem, dal jim vodu ze skály, chléb z Nebe, pád hradeb Jericha, zastavil slunce v Aialonu...

Kdo dnes dodržuje Desatero, dostává nebeské Požehnání, tj. velké štěstí v tomto životě. Je to pak velká radost, takto chodit s nebeským Králem - je to osobní věc, málokdo to zažívá. Za dobré i zlé skutky dostáváme všichni spravedlivou odplatu. Když uděláme chybu a pak se zachováme správně, dostaneme odpuštění, vnitřní pokoj, a dřivější radost se zase vrací.

V Božích zákonech je stanoveno, co je dobré a zlé, co nám škodí, ale zároveň je tu pro lidi vždy možnost nápravy. O té se mluví v celém Písmu. Z malého hříchu vznikají doslova katastrofy, podobně jako když naši prapředkové Adam s Evou udělali první malinkou chybu. Aby se nám chyby a hříchy nehromadily, jakože někteří jsou tak zavaleni lidskými problémy, že už neví, jak z toho ven, je tu vždy šance - Boží náruč se Záchranou skrze Božího Syna - ten byl za nás utrápen na kříži, pohřben, a vzkříšen z mrtvých jako prvotina budoucího vzkříšení. Protože Abraham projevil svou důvěru ke Stvořiteli, bylo mu to počítáno za spravedlnost, a dostal Požehnání. To samé je tu pro nás - z upřímné víry také dostáváme spravedlnost a Požehnání, ovšem pokud spácháme něco zlého, tuto víru popíráme. Tedy smyslem je nečinit nic zlého. K tomu nám pomáhá Nejvyšší Jeho Slovem, abychom se dostávali do souladu s Ním, a abychom rozlišovali, co je dobré a spravedlivé, a co zlé, podle Jeho Slova. Potom se můžeme těšit na šťastný život. V Písmu si můžeme přečíst, jak vysoce pozorně pečoval Nejvyšší o Izraelity a jak je opatroval jako "zřítedlnici Jeho oka" - stejnou péči má i pro nás všechny. Také i nás vychovává tak jako kdysi Izraelity. Proto je dobré v Písmu poznávat vývoj Jeho vztahu s nimi, a tak se učit v rámci toho dnešního vztahu s Ním, abychom činili dobře a pomáhali si a nečinili zle.

V Písmu se mluví mnoho o věrnosti, nevěrnosti a Spravedlnosti, ale také o Boží Lásce a Milosrdenství pro ty, kdo upřímně litují svých chyb. To všechno nám pomáhá, aby se nám vyřešily různé problémy a těžkosti a abychom se měli stále lépe - což nám lidé nemohou nabídnout, i když je spousta různých lidských radostí a řešení na problémy... Pokud si představíme něco hezkého, co by se nám líbilo, co by si kdo přál, potom Boží Milost a Požehnání přesahuje všechno naše chápání a představy - je to něco ještě mnohem lepšího a je to tu pro nás všechny tady a teď. Kéž Ti toto také pomůže k věčné radosti.






Biblí české, díl 1. - 6., 1579 - 1593 

  

  -   užitečný zdroj Pravdy o minulosti a budoucnosti, která se potvrzuje a přináší nám všem lidem pravé štěstí, radost a smysl do života
  -   první překlad z původních jazyků do češtiny - do té doby se překládalo pouze z odvozených latinských verzí
  -   snaha našich předků o napravení mnohých chyb, vyskytujících se v tehdejších verzích,
      a o vytvoření kvalitního zdroje Pravdy, Naděje a potěšení v těžkých dobách
  -   obsahuje navíc mnoho podnětných poznámek a komentářů, i s různými jinými tehdy známými výklady, ale také originálních prvků pro větší přehlednost - pozdější verze jsou již zkrácené a neobsahují toto bohatství
  -   světově unikátní dílo, více informací např. na https://cs.wikipedia.org/wiki/Bible_kralick%C3%A1




Pán pomohl již mnoha lidem a v různých dobách, proč by nepomohl Jeho nejvyšší Moudrostí také Tobě? Toto bohatství můžeš začít objevovat např. zde:

odkazy z https://cs.wikipedia.org/wiki/Bible_kralick%C3%A1#:~:text=Digitalizovan%C3%BD%20I.%20d%C3%ADl,d%C3%ADl%20(1593)



html verze s doplněním

https://bc.8u.cz/bc1_1579.html

https://bc.8u.cz/bc2_1580.html

https://bc.8u.cz/bc3_1582.html

https://bc.8u.cz/bc4_1587.html

https://bc.8u.cz/bc5_1588.html

https://bc.8u.cz/bc6_1593.html



PDF ke stažení

- všech 6 dílů v 1 souboru ZIP o velikosti 4,2 GB

- jednotlivé díly:

bc1_1579.pdf

bc2_1580.pdf

bc3_1582.pdf

bc4_1587.pdf

bc5_1588.pdf

bc6_1593.pdf

 



Velmi zajímavá a obsažná předmluva k 1. dílu z r. 1579 (upraveno pouze graficky)

  ( Od strany https://www.digitale-sammlungen.de/en/view/bsb10861202?page=7 )

 

    Kněžím a zprávcům lidu Páně, těm kteříž Českým jazykem služby Boží v lidu jeho konají, Pozdravení.

 Poněvadž všecka práce věrných služebníkův Církve, Bratří a spolu služebníci Páně, zpravovati se má jistou vůlí Boží v Zákoně jeho oznámenou: potřebí k tomu míti text Písem svatých tak vyložený a zpravený, aby se jemu dobře rozuměti mohlo.
O čež od dávních časův snažná péče nejedněch byla, aby knihy Zákona Božího k obecnému užívání v jazyk náš Český, cožby nejvlastněji býti mohlo, přeloženy a vydány byly: v čemž jedni po druhých, jakž kdy Pán Bůh darův svých k tomu udělovati ráčil, až dosavád pracovali.
Když pak i nás Pán Bůh k službě a péči pastýřské řádně skrze prostředky povolati, a v Církvi své postaviti ráčil: k tomu časté žádosti od vás i mnohých jiných na nás od drahně let vzkládány byly, abychom i my, cožby nám v tom možného bylo, učinili: soudivše to za věc slušnou a nám povinnou, i jiným užitečnou, vedlé možnosti své opravdově k tomu jsme se přičinili: a vybravše z společnosti své muže k tomu způsobné, práci takovou u vykládaní Písem svatých jim jsme poručili. Kterouž oni, pro slávu Boží, a napomožení bližním, na sebe přijavše, věrně podlé možnosti své v tom pracovali: a Pán Bůh k tomu požehnati ráčil, tak že již díl jeden knihy té, jenž Biblí svatá slove, připravili.
My pak od nich to vděčně přijímajíce, čímž nám posloužili, tím se s vámi, z péče vlastenské, i s jinými, z lásky křesťanské, žádostivi jsouce všechněm prospěti, zdělujeme: a jakož k čtení pilnému, tak i k rozsuzování opravdovému dáváme: věříce, že jakž předešle jiných práce, tak již i tuto náši, a těch jimž jsme na místě svém to poručili, vděčně přijmete, i pobožně užívati budete, na modlitbách svých toho žádajíce, aby Pán Bůh, k jehož cti předně a v jeho jménu tu práci předsevzali jsme, ji oblíbiti, dalšímu dílu žehnati, a k dokonání, i k spasitedlnému všech věrných prospěchu šťastně přivésti ráčil.

Amen.
Starší Jednoty Bratrské.


    K upřímému a pobožnému čtenáři.

 Není o tom žádné pochybnosti, pobožný Čtenáři, že Bůh věčný a Otec Pána našeho Ježíše Krista, pro čest a slávu svou, i hojné vzdělání Církve, lidu svého vyvoleného, Knihy Zákona starého hned od počátku skrze Mojžíše a potomky jeho, až do dnův Kristových, a tak i dotěchto našich časů posledních, v jazyku Hebrejském, jímž sepsány jsou předivně dochovati ráčil: a že všech věků, v rozličných národech i jazycích věrní učitelé Církve, z týchž knih, jako z studnice pravé a nejhojnější, vodu života vážili, dostatečnou zprávu a naučení spasitedlná odtud brali, ano i pro jiné zvláště prostější, jakž kdy potřebí bylo, a Pán Bůh jim udíleti ráčil, je vykládali a vysvětlovali.
Neb jistotně věděli, že odnikud jinud žádný člověk při pravé Boží poctě, a při užívání svého spasení, (vkterýchžto dvou věcech všecken grunt náboženství pravého stojí) místněji a bezpečněji zpraven a vyučen býti nemůže, než z knih Božího Zákona.
Protož, čehož jinde nijakž doptati se nemohli, tuto hledajíce, nalézali: jestli kdy očem pochybovali, tuto slovy samým Bohem mluvenými, a písem jeho zapsanými, zpraveni a ujištěni bývali: což proměnami světa tohoto změněno, nedopatřením vykladačů zatemněno, někde pak neumělostí zpozdilostí písařů opuštěno, přidáno, neb za jinými příčinami pokaženo, to zase skrze muže od Ducha Páně k tomu nastrojené, z knih těch napravováno, na světlo vynášíno, vyčišťováno, bedlivěji psáno, a již našeho věku tohoto s mnohým prospěchem i tištěno bývalo: což i podnes ještě od mužův osvícených pomístech, podlé potřeb a příčin jistých se činí.
Protož i nyní, když tento nový výklad Pentateuchi, t. Paterých Knih Mojžíšových, v Českém jazyku na světlo se vydává: netoliko nebudeš za neslušnou věc a daremní práci toho u sebe klásti, ovšem pak před jinými haněti a tupiti, což za dobré a užitečné k rozšíření Boží pocty, a k vzdělání svaté Církve jeho, vždycky od věrných souzeno a držáno bylo: ale raději z toho se těšiti, a podlé místa a povolání svého, uměním a dary, jestližeť Pán Bůh jakých nad jiné uděliti ráčil, i modlitbami snažnými k témuž napomáhati budeš.
Řekové zajisté nepřestávajíce na sedmdesáti Vykladačích, pět ještě rozdílných výkladův měli, jež velikou prací a nákladem do jedné knihy spisovali. Latíníci po Jeronýmovi nyní neméně jich mají. A Svatý Augustýn praví, že sotvaby zečteni býti mohli, jak jich mnoho jest.
Nebo tak píše, Lib. 2. de doctrina Chr. Cap. II. Qui scripturas ex Hebraea lingua in Graecam verterunt, numerari possunt: Latini autem interpretes nullo modo. Ut enim cuique primis fidei temporibus in manus venit codex Graecus, et aliquantulum facultatis sibimet utriusque linguae habere videbatur, ausus est interperetari. Idem Cap. 12. eiusdem Libri. Quae quidem res plus adiuvit intelligentiam quam impedivit, si modo legentes non sint negligentes. Nam nonnullas obscuriores sententias plurium codicum saepe manifestavit inspectio.
Pročby tedy Čechům jednoho i druhého výkladu nepřál? Poněvadž ti, jenž Jeronýmů, (jakž se vůbec, však ne bez odporu smyslí) Latinský výklad, všudy ve všech punktích za authenticum t. za hodnověrný a dostatečný mají, nové výklady nejedny, a to Latinské z Židovského jazyku těchto let vydávali a vydávají, ne pro přemáhání svých protivníkův toliko, ale i pro utvrzení a vysvětlení slov i smyslu. O čemž tuto šíře vypravovati není potřebí.
Takž tedy i kniha tato svatá podlé týchž příkladů, z mnohých příčin a potřeb, nyní na světlo se vydává.
Při níž zprávu krátkou, jestliby se kde na čem zastavoval, tuto míti budeš.

Nejprv, text Český aby byl čistý, vlastní, srozumitedlný, obyčejný, vážný, (jakož na svatá Písma příleží,) vykladači bedlivě a věrně, pokudž možné bylo, a Bůh na ten čas darů svých jim uděliti ráčil, o to sevší pilností se snažovali: od slov a smyslu pravého v Zákoně Božím zavřeného, na žádnou stranu se neuchylujíce: ovšem, k nějakým mylným smyslům a rozumům lidským jich nikoli nenatahujíce: ale upřímě, jazyku toho, kterýmž ta svatá Písma od Boha mluvena i psána jsou, šetříce. A ku pomoci toho, i pro větší jistotu, a uvarováníse přitom nějakého omylu, i jinýchněkterých výkladův Latínských, a od mnohých osvícených mužův schválených, užívali.
Přičemž i toho šetříno jest spilností, kdež Hebrejská Biblí s textem prvním Českým se srovnává, aby ta táž slova, jako již dávno obvyklá, nebyla bez příčiny měněna v tomto výkladu.
Protož i jména vlastní, lidí, krajin, měst, hor, rč. na větším díle jsou podlé prvního, způsobu zanechána: toliko některá zřídka pro zvuk příjemnější, i vypovídání snadnější, nětco nemnoho pozměněna.
Podlé čehož, i to veliké, jediné, a podstatné jméno Boží, Iehova (jehož vysvětlení viz Exod. 3. b. 14. též, 6. a. 1.) tím slovem již v některých starých Českých výkladích obvyklým, HOSPODIN, (místo, Pán) se vykládá.
Častá pak opětování jednoho slova, (Grammatici řkou, antecedentis pro relativo,) i sentencí celých, ješto i dosti nepříjemná v řeči naší se býti zdají, (pročež starý Vykladač následovav některých, je opouštěl,) předce na větším díle zachovávána a kladena jsou, při nejmenším na stranu: pro starožitnost, sprostnost, a vážnost Písem svatých.
Do textu také vědomě a zaumyslně, cožby se v Židovském nenalézalo, přidáváno není: ale byla o to péče, aby i nejmenší slovíčko, bez něhož řeč Česká neb zdálaby se neplná, neb nesrozumitedlná, místo obmezení klamrových, jichž se v novém Zákoně předešle užívalo, menší literou do textu položeno bylo.

A poněvadž nesnadné jest, jakož jiných jazykův vlastnosti mluvení, tak zvláště toho, jímž Písma svatá psána jsou, do jiného jazyku překládati, (čemuž ten kdož zkusil snáze uvěří:) aby Písmům svatým ublížení se nestalo: která slova, neb mluvení, Hebraismi, velmi tvrdě v řeči České znějí, a na nich nětco záleží, předce tak jsou v textu Českém kladena a zanechána.
Jiná, v způsob Českého mluvení přeložena, a však předce nastraně tak jakž v Hebrejském jazyku znějí položena, a literou H, (t. Hebraismus,) znamenána jsou.
A zase slova některá hladší a světlejší, kteráž Synonyma slovou, pro lepší Hebraismům v textu z jistých příčin zanechaným, vyrozumění, na též stránce se kladou: jakž to litery jistě ukazují.
Často se nalézá, že některá místa dvojím neb trojím obyčejem od vykladačův se vykládají: protož, aby žádným pohrdáno nebylo, ten výklad, kterýž se za nejpravdější drží, v textu jest položen. Jiných pak výklad na straně jest znamenán, k němuž obyčejně litera J. t. Jiní, se přidává.
Kdež pak místa některá zdají se k vyrozumění nesnadnější, tak že nepojednou Čtenář smyslu jich pochopitiby mohl, ta na straně jsou povysvětlena, a smysl jich ukázán a k takovému smyslu ukázání, litera t. neb totiž, se přidává.

Někdy i jména Hebrejská, zvláště kteráž od skutku, a neb pro nějaké příčiny, buď lidem, a neb některým místům dávána jsou na straně Česky se vykládají, aby lépe z toho i textu rozumíno bylo.
Máš také, pobožný Čtenáři, i Locos communes t. krátká a obecná naučení v tom textu se zavírající, nejmenší literou obyčejně, na též straně poznamenaná: a aby odtud pomoc kazatelé Božího slova měli, někteří jsou i porozšířeni: v nichž jakož textové se vysvětlují, tak i mnohá potřebná napomenutí a naučení se zdržují.
Rozdělení také textu na jisté částky neb Kapitoly, tak jakž prvé i v Českém výkladu položeno jest, téměř všudy se zanechává: ješto na mnoha místech mohliby počátkové Kapitol jináče, příhodněji a vlastněji položeni býti: což od některých vykladačů jest i učiněno: a každá kapitola na jisté verše, jakž v obecných Židovských textích se nachází, jest rozdělena: což pro lepší smyslu slov vyrozumění i jistší se v něm utvrzení, a pro snadnější Písma svatého pamatování, i užívání, také počty, neb ciframi se znamenává.

Rozdílové veršův, neb punktování rozličná, v Hebrejské řeči položená, pokudž pro řeč Českou nejvíce býti mohlo, také, skrze Comma , virguli neb šerejšek / dva punkty : a punkt . znamenáni jsou.
A kolikrát se řeč nětčí pokládá, neb připomíná, (což v Písmích časté jest) předtím Semicolon takové ; se dává.
A poněvadž nemalo napomocné jest k spamatování Kapitoly, jedním neb dvěma slovy summu neb rozum její zavříti a potom zase to na částky rozložiti, a rozvinouti: aby se tedy prostějším posloužilo, Summy nad Kapitolami, neb summovní toliko a hlavní věci, naněžby se ta Kapitola rozděliti mohla, podlé počtu veršův kladeny jsou.
Potom, jak ty hlavní v Kapitole zavřené věci v textu popořád se vypravují, to poznamenání krátká, větší literou na straně při dorsu ukazují: podlé čehož i Paragraphi, t. rozdílové jistí znamenáni jsou. Také i litery při dorsu, podlé starého dělení Kapitol se zanechávají.
Na též straně při dorsu, i Concordantiae t. míst k tomu podobných a jinde se nalézajících zaznamenání malou literou se pokládají: mezi nimiž když se připomíná Ecclesiasticus, Eklus, neb Eklezi: Ecclesiastes pak, Ekles, se znamenává.
Také při každé té Concordancii dvůj počet jest, první ukazuje Kapitolu, a druhý, verš té Kapitoly. Ano i litera Abecedy se tu přidává, podlé obyčeje starých exemplářův, pro snadší Písma nalezení, v těch výkladích, kteříž na verše nejsou rozděleni.
O čem se pak píše na které stránce, neb listu, to svrchu nápis položený ukazuje.

Jestližeť pak ani tak pobožný Čtenáři, dosti se nestalo tvé žádosti, a někde nětčeho více, neb lepšího vysvětlení, neb místnějšího vyložení potřebovati budeš, (jakož pak čí práce kdy byla tak dokonalá, aby vždy při ní nějakého nedostatku nebylo?) bez pochyby, že pamatuje na lásku Křesťanskou, a ovoce její, pro některý nedostatek, vší této práce zamítati a potupovati nebudeš: ale raději, pro zvelebení jména Božího svatého, i pro vzdělání a rozšíření pravdy, uživa jí, jestliťby v čem nápomocná a užitečná byla, podlé darův sobě od Boha daných v tom popracuješ, aby takoví nedostatkové napraveni byli.
A neb, svou prací a snažností nětco dokonáleji zpraveného vydáš a s jinými se zdělíš. Což od tebe každý pobožný člověk vděčně přijme: Ty pak odplatu hojnou před Bohem i Církví jeho svatou míti budeš.

Vale.